Světlo svítí ve tmě - díl 1.

Náhodou, ale na náhody já nevěřím, takže shodou okolností, ne!, to také není ono!
Prostě Božím řízením se stalo, že jsme se seznámili s člověkem, kterému Bůh změnil život opravdu radikálně! No a z toho setkání vznikne tady na blogu takový malý seriál. Naším cílem je ukázat ti, že ať už máš jakkoli zpackaný život, Bůh ho může změnit i tobě!

Honzu jsme potkali v naší církvi přesně rok poté, co s ním křesťanské Rádio 7 odvysílalo rozhovor. Ten jsme slyšeli a tak Markéta hned tušila, že ten hlas od někud zná. Mně zase bylo povědomé to svědectví, které nám Honza vyprávěl.
Mohl být úspěšným hokejistou, ale stal se narkomanem. Jeho příběh je opravdu silnou výpovědí o Boží lásce a o tom, že nikdy není pozdě na to nechat se Ježíšem zachránit! Proto tenhle malý seriál zahájíme právě Honzovým vyprávěním.
Jeho příběh je spolu s ostatními zapsán v knížce, kterou zde se souhlasem vydavatele budeme postupně publikovat. Děkujeme tímto všem, kteří se na knize podíleli!

Světlo svítí ve tmě

Svědectví o obrácení vězňů

Sestavili: Miroslav Budina, Vladimír Michalko a Ján Ostrolucký

Ostrava 2013

Vydal: Křesťanský sbor Ostrava-Kunčičky Redakce: Ján Ostrolucký Jazyková úprava: Josef Hierzer Návrh obálky: první strana - Samuel Siwek

čtvrtá strana - kresba Radek Wieczorek Obálka: ETHICS Ostrava Tiskárna: ETHICS Ostrava Vydání: první Rok vydání: 2013

© Křesťanský sbor Ostrava-Kunčičky ISBN 978-80-905203-6-3

Není nic krásnějšího, než je Boží láska

Svědectví Jana K.

Již mi bylo 27 let, narodil jsem se v Ha­vířově, ale převážnou část mého života jsem strávil v Ostravě, kde jsem žil se svou maminkou a společně také s její přítel­kyní. V dětství jsem vystřídal několik zá­kladních škol, avšak nejdéle jsem navště­voval hokejové základní školy v Porubě a v Ostravě - Vítkovicích.

Už jako dítě jsem byl velmi hyperak- tivní a rodinná situace akorát napomá­hala vytvářet mé osobnosti nové obranné mechanismy a často utíkat, a to jak ke sportu, což mi postupem času vyneslo dobrou fyzickou kondici, tak k různým, novým experimentům jako byly cigarety, alkohol a drogy. Bylo mi něco málo po třináctých narozeninách, kdy už jsem pravidelně kou­řil, měl jsem zkušenosti s alkoholem a marihuana mi otevírala brány do nového nepoznaného světa, plného legrace a zábavy s „kamará­dy". Během krátké doby jsem se přeorientoval z hokeje na florbal, kde jsem díky hokejovým tréninkům, přehledu a zápalu pro sport, několikanásobně překonal své vrstevníky. Spoléhal jsem se na sportovní talent, a tak jsem se vrhal bez jakéhokoliv respektu vůči sobě, i svým blízkým, do nevázaných vztahů, do všelijakých párty a marihuanových dýchánků. Již v té době můj život nabíral spád narkomana, ale já neviděl, nechtěl vidět, neslyšel a ani nechtěl slyšet pravdu - a to od nikoho.

Čím jsem byl starší, tím více jsem žil ve lži. Lhal jsem ve škole, trenérům, přátelům i rodině a hlavně sám sobě. V té době, někdy po mých sedmnáctých narozeninách jsem zjistil, jak je můj život křehký a vůbec na ničem nestojí. Můj dosavadní život neměl vůbec žádný pevný základ, a i když jsem od dětství sportoval, tak stačilo pou­hých pár dávek pervitinu a všechen můj talent i veškerá dřina a čas,
které jsem obětoval sportu, byly pryč. Během pár měsíců jsem přestal zkoušet maskovat své braní drog a můj životní styl se pro­měnil v uživatele převážně pervitinu, který hledá všechny možné způsoby přístupu k penězům a drogám. Ani nevím, jak utekl první rok užívání pervitinu. Stále jsem vyhledával společnost, kde se podávali drogy a v domnění, že je všechno fajn a v pohodě jsem se řítil do pout závislosti. Po roce užívání jsem najednou začal zjišťovat odvrácenou stránku věci. Najednou, mé pocity s pervitinem nebyly přesvědčivě super a v pohodě. Drogy se začaly projevovat ve své skutečné podobě, a já začínal na vlastní kůži zažívat dopad užívání drog, a to nejen že dávky, které jsem si aplikoval, začaly rapidně narůstat, ale já ztrácel zcela určitě půdu pod nohama a kontrolu nad svým životem.

Už jsem to nebyl já, kdo byl pánem mého života, ale byl to převážně pervitin, který se podepsal na mé podobě, psychice, mých vztazích, mé rodině, a to velmi silně. V neposlední řadě drogy udá­valy mému životu směr - kradl jsem, podváděl, šmelil a kšeftoval snad s každou věcí, která se dala prodat. Má budoucnost byla více než jasná. Skončil jsem i ve vězení, a to dokonce čtyřikrát. Pravda je, že jsem se pokoušel přestat brát drogy. Zkoušel jsem léčení, a to třikrát, ale při posledním pokusu primář Chvíla usoudil, že ve zdra­votnictví mě není pomoci. Zkoušel jsem i změnu prostředí: od­stěhovat se, začít jinde a bez drog.

Dalším nevalným pokusem byl vztah se ženou, ale pokaždé, když jsem se pokusil vynechat ze svého života drogy, přišlo prázdné místo, spousta času v realitě, kterou jsem pomalu ani neznal a moře různých myšlenek, vzpomínek a chutí. Žít bez drog pro mě bylo těžší než život na drogách, protože postupem času se člověk naučí chodit i v blátě. To bláto znamenalo život na drogách a bylo do jisté míry víc než prázdnota, nejistota, nuda a beznaděj, kterou mě při­nášely stavy střízlivosti. Můj život byl víc a více bídný, neměl vůbec žádné základy, a vše co obklopovalo můj život, zasahovalo do mých vztahů i rodiny, byly drogy a život kriminálníka. To se za uply­nulých sedmi let stalo koloběhem mého života.

V jeden okamžik jsem si uvědomil a také jasně před očima uviděl svůj narkomanský život, jak je prázdný a k ničemu, a že dalším východiskem je smrt. Byl jsem v koncích a věděl jsem, že ať udělám jakékoliv rozhodnutí, nic se nezmění na skutečnosti, že jsem feťák. Ležel jsem na ubytovně a lámal si hlavu s východiskem mé situace. Tehdy jsem si vzpomněl, že v kavárně Teen Challenge v Havířově mluvili pracovníci a lidé, kteří tam byli, o místě, kde Bůh radikálně mění lidské životy. A to bylo přesně to, co jsem potřeboval. Ačkoliv jsem neměl o křesťanství ani ponětí, tak ta myšlenka mi dávala do jisté míry pocit bezpečí. Rozhodl jsem se znovu navštívit kavárnu Teen Challenge, a tak rezignovat na svůj dosavadní život. Byl jsem rozhodnutý změnit svůj život. Tak jsem navštívil kavárnu TC, kde jsem řekl o svém životě vše podstatné. Vyložil jsem karty na stůl a díky Bohu jsem se dostal během následujícího týdne do střediska v Poštovicích, a to bez ohledu na to, že dva dny před nástupem do programu jsem prohrál veškeré peníze v automatech a místo do­mluvy s mámou jsem strávil víkend na drogách v Ostravě. Nikdo z rodiny už mě nedával šanci na změnu. A já jsem bez peněz se slzami v očích volal k Bohu, proč jsem jen takový - už jsem to ne-mohl déle snášet. Došel jsem do kavárny v Havířově, zlomený z toho, co jsem opět dokázal, jak jsem zklamal všechny okolo i sebe. Byl jsem rozhodnutý stůj co stůj odjet do Poštovic, i když jsem neměl ani tušení kde jsou.

Díky Bohu, pracovník kavárny mně koupil lístek do Prahy a já mohl odjet. Je to již více než tři roky, co jsem poprvé přijel do střediska a začal pozorovat, jak Bůh jedná, nejen v mém životě, ale i v životech lidí okolo mě. Pamatuji si jako by to bylo včera, kdy jsem poprvé slyšel kázání a dnes vím, že to byl Duch svatý, který se mě dotýkal, a před mýma očima se promítaly snad všechny mé špatné skutky, které jsem v životě udělal. Se slzami v očích jsem vyznával své hříchy a odevzdával svůj život Kristu. Říkal jsem: „ Já už nechci! Bože jestli to dokážeš, tak mi pomoz, protože já už nevím jak dál." Velmi se mi poté ulevilo a já cítil volnost, radost a pokoj. Bylo mě mnohem lépe.

Avšak po krátké době od přijetí Pána Ježíše do mého života mne dohnala má minulost a přišel můj nástup trestu do vězení, který v konečném trvání měl délku 17 měsíců. Ještě jsem nebyl pevný v Kristu, ale s vědomím Božího zásahu do mého života jsem na­stoupil trest v klidu a pokoji. Atmosféra ve vězení však brzy do­léhala na můj nový vztah s Pánem. Pády, kterými jsem prošel, mě vedly k modlitbě a já mohl začít skládat svou důvěru v Hospodina. Číst Boží slovo bylo pro mě po uplynutí krátké doby již normální, a i když jsem nějak extra rychle nerostl ve víře, mohl jsem vidět a zažívat Boží přítomnost. Aniž bych měl nějak zvláštní záměr, tak bez mého zapříčinění jsem dostal ve vězení zajímavé zaměstnání, které mě bavilo a zaopatřovalo.

Při jedné z mých každodenních modliteb mi dal Bůh jasnou vizi, abych se po vězení vrátil zpět do Teen Challenge. V tu chvíli jsem také uslyšel jasný hlas, který vycházel z mého nitra a pronikal do mých uší. Tento hlas mi řekl:

„Tohle je správně."

V   ten moment mne popadla obrovská bázeň. Žádná touha, myš­lenka ani pocit nedokázaly konkurovat tomu, co jsem tehdy pro­žíval, a díky této bázni není nic, co by mě do dnešní chvíle svedlo od Božího záměru s mým životem a vedení do programu Teen Challenge.

Po sedmnácti měsících vězení, které utekly velmi rychle, jsem se ocitl zpět ve středisku v Poštovicích bohatší o trochu vědomostí z Božího slova a zkušenosti o věrnosti Boží. Od chvíle, kdy jsem se vrátil do střediska, jsem zažil nespočet situací, kdy mi Bůh projevuje svou lásku, vychovává mě, potěšuje mě a stále více toužím po Jeho přítomnosti a vedení v mém životě.

Bůh je všemocný lékař a uzdravil mé závislosti, mé vztahy, a můj život díky Kristu kvete. Jsem velice šťastný, a to i přesto, že ne kaž­dá chvíle v mém životě je příjemná, ale naplňuje mě Boží Duch, který mě učí a vede. Již z počátku, kdy se mě dotkl Boží Duch, jsem prožíval, že Bůh má pro mě speciální službu. A protože toužím po naplnění Boží vůle v mém životě, modlím se, dávám svůj život do Božích rukou a ptám se na konkrétní službu pro můj život. Také dávám Bohu do rukou záležitosti mého srdce.

Během programu v Teen Challenge můj život nabral zcela jiné obrátky. Jsem svobodný od závislosti a každý den mě naplňuje pocit z Boží přítomnosti. Každé den chválím Boha a učím se novým věcem. Sbírám nové vědomosti a zkušenosti ze života s Pánem, který mě vede, je věrný, je mou skálou a dává mi sílu překonávat všechny překážky. Dále dělám spousty nových činností a učím se novým dovednostem, a to jak v práci, tak v osobním životě. Po všem, co zažívám s Pánem, jsem rozhodnutý sloužit Bohu, hledat Jeho vůli pro můj život, snažím se naslouchat Božímu Duchu a dávat prostor Ježíši v mém srdci, protože není nic krásnějšího a neznám nic lepšího, než je Boží láska, Jeho přítomnost a vedení v životě člověka.

Středisko Teen Challenge v Poštovicích

Tréninkové středisko TC v Poštovicích nabízí dvanácti až osmnácti měsíční křesťansky orientovaný program pro závislé. Program sám o sobě je strukturovaný, každý klient prochází čtyřmi obdobími, které mu pomáhají růst v různých oblastech života. (Poznání sebe sama, Duchovní růst, Rodina a autorita, Práce a zodpovědnost).

TC středisko v Poštovicích se drží vize Teen Challenge, to je snaží

se pomoci lidem stát se psychicky a fyzicky zdravými, svobod­nými od závislosti, citově vyváženými, sociálně zabezpečenými, aby mohli fungovat v osobním životě, ve společnosti, rodině i za­městnání jako zralé osobnosti.

Záznam pořadu s Honzovým vyprávěním si můžete stáhnout zde!

Máte-li problém s drogami, doporučujeme navštívit stránky Teen Challenge!

Bůh vám žehnej!